Revolut otevírá Čechům soukromé fondy od 1 eura. Zpátky ale jen jednou za čtvrtletí

Revolut používá v Česku zhruba 1,3 milionu lidí. Od pátku 31. července jim v aplikaci přibude položka, kterou by tam drobný investor před revizí unijních pravidel v roce 2024 nenašel: fondy soukromých trhů od Apolla, Ares, Hamilton Lane a Partners Group.

Soukromé trhy znamenají investice do firem, které se neobchodují na burze, do úvěrů poskytovaných mimo banky a do infrastruktury typu datacenter nebo energetických sítí. Donedávna to byla parketa penzijních fondů a lidí, kteří na jeden vstup posílali stovky tisíc eur. Server e15 připomíná, že vstupenka běžně začínala kolem 100 000 eur, tedy zhruba 2,5 milionu korun.

Teď za euro. To je ta zpráva. Otázka je, co za ni platíte a jak se z toho pak dostanete ven.

Co Revolut říká

Od 31. července 2026 dostanou čeští klienti přístup k vybraným fondům čtyř správců. Apollo, Ares, Hamilton Lane a Partners Group dohromady spravují přes 2,8 bilionu dolarů. Nabídka se dělí na tři kategorie: private equity, tedy podíly v neveřejně obchodovaných firmách; private credit, což jsou úvěry, které firmám místo bank poskytují fondy; a infrastrukturu.

Právní forma je ELTIF 2.0 — evropský fond dlouhodobých investic. Je to unijní struktura, kterou revize účinná od roku 2024 otevřela i drobným investorům; předtím měla minima a překážky, přes které běžný člověk neprošel. Revolut do cílových fondů neposílá klienty přímo. Mezi ně a fond staví takzvaný feeder, tedy sběrný fond pod vlastní správou, který drobné částky posbírá a pošle dál v jednom balíku. Proto může být minimum jedno euro.

Fondy jsou evergreen. Nemají pevný konec ani upisovací období: peníze jdou od prvního dne do už fungujícího portfolia a fond průběžně nakupuje i vyplácí.

K poplatkům Revolut říká, že si k poplatkům samotných fondů nepřidává žádnou platformovou ani transakční provizi. Před prvním nákupem musí klient projít dotazníkem vhodnosti — testem, jestli produktu rozumí a sedí k jeho cílům a k tomu, co unese — a má čtrnáctidenní lhůtu na rozmyšlenou.

To je celý příběh, jak ho vypráví tisková zpráva. Zní dobře.

Háček: ven se chodí oknem, které otevírá fond

Nákupní pokyny předává Revolut podle Měšce ke zpracování zpravidla jednou měsíčně. Žádosti o odkup jednou za čtvrtletí. A po předání žádosti může určení ceny podílu a vypořádání obchodu trvat další jeden až tři týdny.

Přeloženo do praxe: kliknete na prodej v srpnu a peníze můžete vidět klidně až v listopadu. Navíc cenu, za kterou prodáváte, v okamžiku kliknutí neznáte — vypočítá se až potom. Řada fondů si k tomu drží povinnou dobu držení a při dřívějším odchodu strhává poplatek za předčasný odkup.

A pak je tu gate, česky nejpřesněji strop na odkupy. Je to horní hranice toho, kolik smí fond za jedno čtvrtletí vyplatit — obvykle pár procent svého majetku. Když o výběr požádá víc lidí, než na kolik strop stačí, dostanou všichni jen poměrnou část a zbytek se odloží do dalšího kola. Není to porucha ani mimořádné opatření. Je to napsané ve statutu, dopředu, jako běžná součást konstrukce.

Že nejde o teorii, ukázalo letos jaro na americkém trhu. Fond Apollo Debt Solutions BDC dostal ve druhém čtvrtletí 2026 žádosti o odkup zhruba 16,8 procenta podílů, v přepočtu asi 2,4 miliardy dolarů — a vyplatil pět procent, protože víc jeho pravidla nedovolila. Obdobným stropem prošel i úvěrový fond Blackstonu.

Tady je potřeba být přesný: tenhle konkrétní fond není totéž co nabídka v Revolutu. Jde o americkou strukturu BDC (business development company, fond financující střední firmy) a Revolut uvádí, že do výběru pouštěl jen správce, kteří takový tlak zvládají. Ukazuje ale, co struktura v téhle třídě aktiv umožňuje, když chtějí všichni ven najednou. Evropský ELTIF stojí na stejné logice: odkup není nárok, je to žádost.

Poplatky nejsou nula. Revolut si opravdu neúčtuje provizi za platformu ani za obchod, jenže to není totéž jako investice zdarma. Od správců fondů dostává retrocese — distribuční odměny, které správce vyplácí prodejci z konkrétní podílové třídy. Na výpisu je klient neuvidí, protože nejdou z jeho účtu, ale z majetku fondu; zaplacené jsou tedy z jeho výnosu. Nad tím běží správcovský poplatek fondu, případný výkonnostní poplatek a provozní náklady. A k tomu ten poplatek za předčasný odkup, pokud odejdete dřív.

Kdo tvrdí, že je to bez poplatků, čte ceník Revolutu, ne cenu produktu.

A dohled? Ne v Praze. Investiční služby poskytuje českým klientům Revolut Securities Europe UAB — litevská finanční makléřská firma se sídlem ve Vilniusu. Licenci kategorie A jí vydala Lietuvos bankas, litevská centrální banka, pod číslem LB002114 s platností od 22. listopadu 2021.

Prakticky z toho plyne dvojí. Stížnost a případný spor míří do Litvy, ne k českému regulátorovi. A na tenhle účet se nevztahuje český Garanční fond obchodníků s cennými papíry — místo něj platí litevský systém pojištění investic.

I ten ostatně kryje něco jiného, než si většina lidí představuje. Řeší situaci, kdy vám obchodník nevrátí váš majetek, protože zkrachoval nebo o něj přišel. Nekryje ztrátu z investice. A rozhodně nekryje to, že fond odmítne vyplatit odkup. Na to pojištění neexistuje.

Poslední detail, který Češi poznají hned: fondy jedou v eurech. Koruny se při vstupu převedou a při výstupu převedou zpátky. Ke všem ostatním rizikům si tedy přidáváte pohyb koruny vůči euru — v obou směrech a u produktu, ze kterého nemůžete vyskočit ve chvíli, kdy se kurz otočí.

Nabídka sama o sobě je reálná a v Evropě zatím výjimečná; institucionální třída aktiv od jednoho eura není marketingový trik. Jen to není spořicí účet a není to nic, co prodáte během jednoho odpoledne. Je to dlouhodobá investice, ze které se odchází ve frontě, v termínu určeném fondem a za cenu, kterou v okamžiku rozhodnutí neznáte.

Než na to tlačítko 31. července kliknete, zkuste si odpovědět na jednu otázku. Co uděláte, když ty peníze budete potřebovat za rok a fond vám v daném čtvrtletí vyplatí pětinu?